Zobrazují se příspěvky se štítkemčeské divadlo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemčeské divadlo. Zobrazit všechny příspěvky
18. 9. 2013
Magie divadla pro začátečníky
(Havelka, Jiří. Zmrazit čerstvé ovoce: Útržky úvah o divadelní zkoušce. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2012. 186 s.)
Motto:
„Nebudu se pouštět do složitých rozborů.“ (s. 70–71)
V recenzi na knihu Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. století Vladimír Mikulka poznamenal: „Jaksi mimochodem však Hyvnarova kniha vede i k poněkud lítostivému uvědomění si, jak hluboce a soustavně byli čeští režiséři – od Hilara po Grossmana – zvyklí o své tvorbě uvažovat. Možná se mýlím, ale marně vzpomínám, kdy jsem naposledy četl takto laděný text (o knize ani nemluvě) od některého z režisérů střední nebo mladší generace.“ Tradice, v níž je režijní práce spojena s písemným formulováním východisek a postojů, navíc probíhajícím na vysoké stylistické a myšlenkové úrovni, či dokonce taková, v níž se přímo spojuje režijní myšlení s teoretickým, je v českém divadle poměrně výrazná (Hilar, Frejka, Honzl, Burian, Grossman, Krejča, Hynšt, ale i Radok, Hajda a další). Zdá se ovšem, že minimálně v porevolučním dvacetiletí (ale zřejmě již dříve) vymizela. Pokud byly v nedávné době teoretické texty režisérů vydávány, šlo pouze o výbory z díla „klasiků“ tohoto žánru, jako například Karla Hugo Hilara (O divadle, 2002), Jiřího Frejky (Divadlo je vesmír, 2004), Jana Grossmana (Analýzy, 1991, Texty o divadle 1, 2, 1999, 2000) či Miloše Hynšta (Od divadelního eseje k divadelnímu tvaru 1, 2, 2002, 2006). Už proto si zaslouží publikace předního představitele (stále ještě) mladé české režijní generace a nového šéfa KALD DAMU Jiřího Havelky Zmrazit čerstvé ovoce patřičnou pozornost.
Motto:
„Nebudu se pouštět do složitých rozborů.“ (s. 70–71)
V recenzi na knihu Jana Hyvnara O českém dramatickém herectví 20. století Vladimír Mikulka poznamenal: „Jaksi mimochodem však Hyvnarova kniha vede i k poněkud lítostivému uvědomění si, jak hluboce a soustavně byli čeští režiséři – od Hilara po Grossmana – zvyklí o své tvorbě uvažovat. Možná se mýlím, ale marně vzpomínám, kdy jsem naposledy četl takto laděný text (o knize ani nemluvě) od některého z režisérů střední nebo mladší generace.“ Tradice, v níž je režijní práce spojena s písemným formulováním východisek a postojů, navíc probíhajícím na vysoké stylistické a myšlenkové úrovni, či dokonce taková, v níž se přímo spojuje režijní myšlení s teoretickým, je v českém divadle poměrně výrazná (Hilar, Frejka, Honzl, Burian, Grossman, Krejča, Hynšt, ale i Radok, Hajda a další). Zdá se ovšem, že minimálně v porevolučním dvacetiletí (ale zřejmě již dříve) vymizela. Pokud byly v nedávné době teoretické texty režisérů vydávány, šlo pouze o výbory z díla „klasiků“ tohoto žánru, jako například Karla Hugo Hilara (O divadle, 2002), Jiřího Frejky (Divadlo je vesmír, 2004), Jana Grossmana (Analýzy, 1991, Texty o divadle 1, 2, 1999, 2000) či Miloše Hynšta (Od divadelního eseje k divadelnímu tvaru 1, 2, 2002, 2006). Už proto si zaslouží publikace předního představitele (stále ještě) mladé české režijní generace a nového šéfa KALD DAMU Jiřího Havelky Zmrazit čerstvé ovoce patřičnou pozornost.
11. 8. 2011
Mí Radoci, mé Thálie (za minulou sezonu)
Od začátku svého blogu dumám nad tím, zda tady vystavovat poznámky a glosy k tomu, co jsem viděl. Jak říká hezky Ota Petřina na obalu živého alba skupiny Katapult, které mi tuhle věnovali kamarádi se sloganem: „Nevotírej si hubu o Kaťáky!“ - vysvětlovat ten slogan nebudu, to by byla dlouhá historka, když tak si o ni řekněte někdy ústně, vyprávím ji už zcela svobodně, protože ten, komu se původně stala, si ji už nepamatuje:-) – „Není to rozhodně žádná slast vychvalovat či kritizovat své kolegy. Obojí se vymstí.“ Zlatá slova.
Ale zatímco část kritiků (podle přesvědčení nemalé části divadelníků všichni, ale o tom někdy jindy) trpí nenaplněnými uměleckými ambicemi, trpím já poruchou mnohem méně běžnou – nenaplněnými ambicemi kritickými (tak, je to venku, zbývá jen čekat, kdo mi ten coming-out jako první omlátí o hlavu). Nicméně nelze – zvěř na posed a hospodský do České obchodní inspekce nepatří. Proto se výstižných a úderně formulovaných sentencí, břitce zdůvodňujících chválu i hanu, ode mě nedočkáte: leda kdybych se někdy rozhodl emigrovat na druhou stranu barikády. Nicméně trápí mě nejen to, že nemám pravidelný sloupek v prestižním periodiku, v němž bych celé divadelní obci sděloval, jak to vidím. Trápí mě i to, že mě nezvou do rozličných anket, k udělování cen, neptají se na můj názor, na to, co bych vyzvednul a co pominul... Já totiž, jako skoro každý chlap, žebříčky, TOPky, BESTOFky a výběry sestavuji k smrti rád. Ale co už.
Tak, a dost i té mírné (sebe)ironie. Zachtělo se mi prostě spáchat své „soukromé Radoky“, udělat si pořádek v tom, co jsem za loňský rok viděl, co se mi z toho líbilo nejvíc, pochválit takto ty, které jsem nestihl osobně (pokud mě samozřejmě čtou, což by měli), třebas i někomu něco doporučit. Tak snad vám to k něčemu bude. (Klidně napište do diskuse, že to vidíte úplně jinak nebo mi vynadejte za mizerný vkus, budu jen rád.)
P.S. Vybíral jsem z inscenací, které jsem viděl od začátku září 2010 do konce června 2011, zcela bez ohledu na to, kdy byla jejich premiéra. Inscenace obou "svých" divadel (BURANTEATRu a Městského divadla Brno) pro evidentní podjatost samozřejmě vypouštím.
Nejlepší inscenace: Muž bez minulosti (Dejvické divadlo)
Její pastorkyňa (NDM Ostrava)
Večer tříkrálový (Royal National Theatre Londýn)
Chicago (Cambridge Theatre Londýn)
Hospodin aneb Kdopak by se boha bar (Divadlo DNO a Šavgoč)
Nejlepší inscenace, na které bych poslal
kamarády s dětmi:
Červená Karkulka v divadelní laboratoři (DRAK Hradec Králové)
Jak si hrají tatínkové (tamtéž)
Neposlušná kůzlátka (Buchty a loutky Praha)
Nejlepší inscenace sezony v Brně: Po zkoušce (Divadlo u stolu)
Nejlepší mužský herecký výkon:
Luděk Randár (Astrov ve Strýčku Váňovi, MD Zlín)
Martin Siničák (Vogler v Po zkoušce, Divadlo u stolu Brno)
Jiří Štěpnička (Raymond v Blackbirdu, ND Praha)
+
Rory Kinnear (Hamlet v Hamletovi, RNT London)
Nejlepší ženský herecký výkon:
Helena Dvořáková (Ysé v Poledním údělu, Divadlo v Dlouhé)
Kateřina Králová (Jelena ve Strýčku Váňovi, MD Zlín)
Gabriela Mikulková (Jenůfa v Její pastorkyni, NDM Ostrava)
+
celé obsazení inscenace Mikve (ND Praha)
Scéna roku: Martin Černý (Polední úděl, Divadlo v Dlouhé)
Svatopluk Sládeček (Korespondence V+W, ND Brno – Reduta)
Jan Štěpánek (Její pastorkyňa, NDM Ostrava)
Hudba roku: Marek Doubrava (Muž bez minulosti, Dejvické divadlo)
Nikos Engonidis (Její pastorkyňa, NDM Ostrava)
Zuzana Lapčíková (Balady, ND Brno – Reduta)
Režiséři roku: Martin Františák (zlínský Strýček Váňa a ostravská Pastorkyňa)
Jakub Nvota (zlínský Sluha dvou pánů a Splašené nůžky, pouliční Othello aneb Škrtič benátský a Romeo, Julie a virus)
Macho roku: Tomáš Maštalír (Petruccio v Zkrocení zlé ženy, SND Bratislava)
Zážitek roku: 24. 518. repríza Pasti na myši (St. Martin's Theatre Londýn). Fakt to hrajou, nevymysleli si to autoři průvodců. Nejangličtější věc (nejen divadlo), kterou jsem v životě viděl.
Zklamání roku (vzhledem k vysokým očekáváním)
Magická flétna (Bouffes du Nord Paříž)
Lvíče (Divadlo Komedie Praha)
+
s rozpaky kvůli některým silným momentům a skvostné scéně, ale fakt jsem čekal víc
Korespondence V+W (ND Brno – Reduta)
28. 6. 2011
Mých 7 největších zážitků z Divadla evropských regionů
1) Město. Gočáre, Gočáre...
2) Festivalová atmosféra. To je to, o čem se hodně mluví a málokdy to je. V Hradci se dala krájet. Fakt. Byl jsem poprvé a chci se vrátit.
3) Jak si hrají tatínkové (Divadlo DRAK) - Práce počká, kamarádi počkají, fotbal počká, ale to dítě, Jirko, to dítě nepočká!
4) DRAK jako takový (Červená Karkulka v divadelní laboratoři, Pedrolínův sen, dětský Labyrint a celý vzhled a duch divadla). Já vždycky slyšel, že je to výborné divadlo, párkrát jsem se o tom i přesvědčil, ale koncentrovaně je to zážitek. Do Draku!
5) Hospodin aneb Kdopak by se boha bar (Divadlo DNO a Šavgoč). Kompletní Starý zákon ne ve 120, ale v 45 minutách s přepravkama od piva. Přesně na hraně parodie, poezie a mýtu. Divadlo jedna bázeň, řekl bych jelínkovsky. Hulec v DN výjimečně nepřeháněl. (Dal bych tu odkaz, ale iDN stále bojkotuju, tak si to najděte sami.)
6) Amberville (Divadlo Alfa Plzeň) - Plyšáci jsou ostrý, ale Krteček je ze všech nejdrsnější!
7) Dušan Hřebíček v inscenaci Král je panna (Klicperovo divadlo). Asi půl hodiny jsem si říkal, za co ho na tu Thálii nominovali, když skoro nic nehraje. Právě. V tom je ten kumšt.
P.S.
Sloganem festivalu je pro mě ovšem hitový refrén Inženýra Vladimíra "Jednodušší muži - jednodušší svět"...
2) Festivalová atmosféra. To je to, o čem se hodně mluví a málokdy to je. V Hradci se dala krájet. Fakt. Byl jsem poprvé a chci se vrátit.
3) Jak si hrají tatínkové (Divadlo DRAK) - Práce počká, kamarádi počkají, fotbal počká, ale to dítě, Jirko, to dítě nepočká!
4) DRAK jako takový (Červená Karkulka v divadelní laboratoři, Pedrolínův sen, dětský Labyrint a celý vzhled a duch divadla). Já vždycky slyšel, že je to výborné divadlo, párkrát jsem se o tom i přesvědčil, ale koncentrovaně je to zážitek. Do Draku!
5) Hospodin aneb Kdopak by se boha bar (Divadlo DNO a Šavgoč). Kompletní Starý zákon ne ve 120, ale v 45 minutách s přepravkama od piva. Přesně na hraně parodie, poezie a mýtu. Divadlo jedna bázeň, řekl bych jelínkovsky. Hulec v DN výjimečně nepřeháněl. (Dal bych tu odkaz, ale iDN stále bojkotuju, tak si to najděte sami.)
6) Amberville (Divadlo Alfa Plzeň) - Plyšáci jsou ostrý, ale Krteček je ze všech nejdrsnější!
7) Dušan Hřebíček v inscenaci Král je panna (Klicperovo divadlo). Asi půl hodiny jsem si říkal, za co ho na tu Thálii nominovali, když skoro nic nehraje. Právě. V tom je ten kumšt.
P.S.
Sloganem festivalu je pro mě ovšem hitový refrén Inženýra Vladimíra "Jednodušší muži - jednodušší svět"...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
About Me
- Jan Šotkovský
- Jan Šotkovský (30) - narozen v Havířově, absolvent dramaturgie na JAMU, pedagog muzikálového herectví a autor čerstvě dopsané disertace tamtéž. Dramaturg BURANTEATRu a Městského divadla Brno, manžel, příležitostný kuchař, disko- a vinylofil, estét. Má rád divadlo. Vážně.