Šotkův blog - moudra z dramaturgické kuchyně

V rovině textové úpravy až tolik ne, byť jsme škrtali hodně, a občas i něco jazykově upravili. Ale kostýmy, scéna, hudba, vystupování a chování postav a především jejich témata – to by mělo být dnešní.

Jsem moc rád, že jsme získali svolení skupiny MIDI LIDI k užití jejich písní v inscenaci. myslím si, že tu prazvláštní třicátnickou frustraci vystihují velmi přesně a zároveň s jistým pobaveným nadhledem. A umí kombinovat tu pro mě vesměs  studenou elektroniku se zvláštní poťouchlou hravostí. Taková by měla být i naše Heda. Doufám, že bude.

Podívej, někteří z nás spolu dělají divadlo v BURANTEATRu už sedm let. Začali jsme spolu jako studenti, od té doby jsme dostudovali, pořídili si partnery i partnerky, manžely i manželky, někteří i děti, prošli různými pracovními  - a pochopitelně i soukromými - peripetiemi, z lecčehos slevili, ale i v lecčems přitvrdili. A určitě to s výběrem textu i tématem nějak souvisí. I v tom, že si myslím, že máme větší odvahu mluvit o svých problémech, snech a traumatech než před těmi sedmi léty. Že se míň bojíme osobního tónu. Je to logické, lidi mají víc starostí a povinností a slábne touha se scházet se na zkoušky jen pro potěšení být spolu. A sílí touha mluvit – když už se sejdeme – o tom, co je pro nás podstatné.

Koneckonců – když to vezmu velmi obecně – téma Hedy je velmi podobné jako Misantropa a Koní: tedy jak se vyrovnat se světem, do jaké míry se zapojit a přistoupit na jeho hru. A naopak: do jaké míry zůstat stranou. Protože to „zůstání stranou“ může být věrnost sobě samému, může to být neochota dospět a může to být taky jenom póza.

K tomu současnému pocitu: v létě jsem si na Rhodu v náhlém záchatu prázdninové pracovitosti udělal pár poznámek k výkladu textu. Tady je jedna z nich:

Ale samozřejmě. Víš, my zrovna v případě Hedy nejsme nepoznamenaní. Já jsem o ní učil na JAMU, napsal jsem srovnávací článek o třech jejich inscenacích pro Divadelní revui, společně s Adamem jsme vedli i seminář na Jiráskově Hronově, kde jsme se Hedou dost zabývali. A mli jsme na ni chuť, ale právě pro tu znalost jsme dlouho váhali a diskutovali, jestli jsme schopni přijít s něčím svým, jestli máme výklad, který opravdu vychází z nás. A právě v tomhle ohledu to vychází z herců velmi zásadně. Zažitou představu o doktoru Brackovi kolega Hájek určitě nesplňuje. A to nás právě zajímalo. Stejně jako konfrontace Ibsena a jeho psychologicky důkladných dialogů s naším civilně ironickým stylem herectví.

Ale dominantní je to právě u Katky Dostalové, která hraje Hedu. Ona byla  definitivní důvod, proč Hedu Gablerovou dělat. Protože nám přišlo, že je schopná nést témata, o která nám jde. A vzít je za své, protože jsou částečně její. Rozhodně to nebude Heda – fatální lvice. Ale doufám, že to bude Heda zajímavá.

Čert tě vem, draku.