21. 11. 2012

Michał Walczak: Hrozí Kamilovi alkoholismus?

(Když jsme v BURANTEATRu zkoušeli Amazonii Michała Walczaka, chtěli jsme pro větší účinek přesunout komedii o mladých hercích do českých reálií. Nešlo to, autor ani překladatel si to nepřáli. Když jsem pak narazil na tento Walczakův rozkošný fejeton z jeho pravidelné rubriky Temná stránka divadla v časopise Teatr, který pojednává o tomtéž co Amazonie - to jest radostech a (zejména) strastech hereckého povolání - věděl jsem, že bez posunu v reáliích tady už asi nikdo valně nebude tušit, oč jde. Nabízím vám tedy přeložený kousek z Walczaka poněkud "po brněnsku"...)


Hrozí Kamilovi alkoholismus?

Nová sezóna. Nové naděje. Fóbie. Démoni. Nové světlé stránky. I ty zajímavější – temné. Dokonalá chvíle k zamyšlení. Shrnutí. Reflexi. Dnes odpovím na dopisy, kterými zavalujete redakci. Děkuji za ně. V divadle není důležitý jen konflikt, ale i kontakt. Obrat k publiku. Přede mnou leží hromada asi padesáti dopisů od čtenářů, kteří fandí Temné stránce a náhle čtyři dopisy, které mě uráží. Nějací psychopati. Teď náhodně vyberu z hromádky jeden dopis a odpovím na něj. Pozor... tenhle!

Dopis od paní Marie, 47 let. „Milý pane, se zájmem čtu vaši Temnou stránku. Můj Kamil, 20 let, se dostal na JAMU. Vy jste tu školu absolvoval, prosím, řekněte mi, jaká rizika a temné stránky na něho čekají?“ Na jaký obor se dostal? Jestli na dramaturgii – není důvod k obavám. Samí slušní lidé. Jestli na režii – i tam se nestabilní povahy objevují jen výjimečně. Jestli se ovšem dostal na herectví – pak máte problém. Za dob mého studia herecká mládež natolik ohrožovala mravní normy, že rektor Hajda musel pořídit ochranku. „Pane Bože!“ Víte co, paní Marie, vezmu části dopisu a odpovím na ně postupně, čímž vznikne něco jako dialog. A to je v divadle vždycky lepší než monolog, ne?

MARIE Jak je to s těmi temnými stránkami?

JÁ Paní Marie, co se JAMU týče, můžu mluvit jen o světlých stránkách. JAMU – to je mé mládí. Sluníčko svítí, automat na kávu v přízemí radostně hrčí, kouříme, diskutujeme... Spousta nádherných vzpomínek...
Imatrikulace. Noční zkoušky. Pamatuju, jak jsme jednou na předváděčky přivedli opravdového medvěda, až měli profesoři bobky! Medvěd pak vyskočil z okna, tlapama rozmačkal rektorovi auto, ale kdo by vzpomínal na temné stránky...

MARIE Můj Kamil...

JÁ Nebo předmět „Zázrak v divadle“. Vyvolali jsme na čtyřistajedničce ducha, byl sice z papíru, ale nechtěl opustit jeviště a pak strašil uklízečky...

MARIE Co to jsou ty Klíče?

JÁ Nádherná tradice vstupu mládeže do divadelního světa. Nevinná zábava s kapkou alkoholu. Jednou jsme se chtěli s těmi Klíči dostat na radnici, pak nám přišel vynadat Duchoň, zavolal policii, my jí řekli, že jsme Moravec a Satoranský... A jindy kámošovi zase Klíče spadly do kanálu, tak jsme tam vlezli a pak...

MARIE A co je to ten Modrý nonstop? Kamil tam pořád chodí a vrací se až ráno...

JÁ Paní Marie, to je magické místo. Putyka umělců, tuláků, básníků. A není to vlastně ani hospoda, to je stav ducha. Jednou jsme s Gajdou a Kryštofem... („Nejmenovat!“ – křičí ze sousední kanceláře šéfredaktor a nacpává si svou oblíbenou fajfku z Uruguaye.)

MARIE Hrozí Kamilovi alkoholismus?

JÁ Paní Marie, za mého mládí jsme se opíjeli. Ale – divadlem. Uměním. Kolik nocí jsme u skleničky něčeho silnějšího propovídali s profesory, kteří nám vyprávěli historky z divadelního zákulisí! Často dokonce předválečného!
MARIE A bude muset Kamil hrát nahý?

JÁ Bohužel ano, paní Marie. Jestli Kamilovi můžu něco poradit, nejlepší je svléct se nejdřív před kolegy, pak před kolegyněmi, v šatně nebo ve vaně. Pak už to jde líp.

MARIE A je pravda, že na JAMU probíhají orgie?

JÁ To je jeden ze stereotypů, který o JAMU stále koluje. Pletou se kolektivní zkoušky s orgiemi. To není úplně to samé.

MARIE Do kterého divadla má jít? Tolik se bojím... Bude z Kamila gay?

JÁ Paní Marie, uklidněte se...

MARIE Od doby, co hrál vraha, se chová divně. Nevím, jestli je to on, nebo role. Jak mám poznat, co je pravda a co lež?

JÁ To je hlavní téma divadla. Například medvěd z mé historky nebyl opravdový medvěd, ale Medvěd, kolega z DAMU. Nikdy s jistotou nevíme, co je pravda a co ne. A právě to zkoumá divadlo. Maruš, když tak kecáme, tak si budeme tykat, ne?

MARIE Kristepane, proč Kamil vlastně na tu školu šel?

JÁ Popravdě myslím, že utekl před tebou, Mařenko...

MARIE No počkej....

JÁ Hele, nejsem terapeut, prostě jsem pár her přečetl a o něco víc napsal. Ale řeknu ti, Mařeno, vypadáš jako příklad opičí lásky. Bydlí furt s tebou? No jasně. Napíšeš na Temnou stránku, ještě Kamila jmenuješ, snadno všichni zjistí, kdo to je. Před spolužákama bude za debila. Hele, ty toho kluka ničíš.

MARIE To není pravda! Bojím se, co po té JAMU bude dělat...

JÁ Maruno, neser. Pude do seriálu. Do Růžovky. Nebo v nejhorším do Vyprávěj. A i kdyby ho nikde nechtěli, vždycky může jít zpátky na JAMU učit.

MARIE Ale je to divadlo vůbec... k něčemu? Bude můj Kamil mít normální život?

JÁ Maruško, řeknu to takhle: nevím. Spíš ne. Ne.

MARIE Pane Bože....

(Z polského originálu Ciemna strona akademii, uveřejněného v časopise Teatr 10/2010, přeložil a
pobrněnštil Jan Šotkovský)


0 komentářů:

Okomentovat

About Me

Moje fotka
Jan Šotkovský
Jan Šotkovský (30) - narozen v Havířově, absolvent dramaturgie na JAMU, pedagog muzikálového herectví a autor čerstvě dopsané disertace tamtéž. Dramaturg BURANTEATRu a Městského divadla Brno, manžel, příležitostný kuchař, disko- a vinylofil, estét. Má rád divadlo. Vážně.
Zobrazit celý můj profil

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.