11. 8. 2011

Mí Radoci, mé Thálie (za minulou sezonu)

Od začátku svého blogu dumám nad tím, zda tady vystavovat poznámky a glosy k tomu, co jsem viděl. Jak říká hezky Ota Petřina na obalu živého alba skupiny Katapult, které mi tuhle věnovali kamarádi se sloganem: „Nevotírej si hubu o Kaťáky!“ - vysvětlovat ten slogan nebudu, to by byla dlouhá historka, když tak si o ni řekněte někdy ústně, vyprávím ji už zcela svobodně, protože ten, komu se původně stala, si ji už nepamatuje:-) – „Není to rozhodně žádná slast vychvalovat či kritizovat své kolegy. Obojí se vymstí.“ Zlatá slova.

Ale zatímco část kritiků (podle přesvědčení nemalé části divadelníků všichni, ale o tom někdy jindy) trpí nenaplněnými uměleckými ambicemi, trpím já poruchou mnohem méně běžnou – nenaplněnými ambicemi kritickými (tak, je to venku, zbývá jen čekat, kdo mi ten coming-out jako první omlátí o hlavu). Nicméně nelze – zvěř na posed a hospodský do České obchodní inspekce nepatří. Proto se výstižných a úderně formulovaných sentencí, břitce zdůvodňujících chválu i hanu, ode mě nedočkáte: leda kdybych se někdy rozhodl emigrovat na druhou stranu barikády. Nicméně trápí mě nejen to, že nemám pravidelný sloupek v prestižním periodiku, v němž bych celé divadelní obci sděloval, jak to vidím. Trápí mě i to, že mě nezvou  do rozličných anket, k udělování cen, neptají se na můj názor, na to, co bych vyzvednul a co pominul... Já totiž, jako skoro každý chlap, žebříčky, TOPky, BESTOFky a výběry sestavuji k smrti rád. Ale co už.

Tak, a dost i té mírné (sebe)ironie. Zachtělo se mi prostě spáchat své „soukromé Radoky“, udělat si pořádek v tom, co jsem za loňský rok viděl, co se mi z toho líbilo nejvíc, pochválit takto ty, které jsem nestihl osobně (pokud mě samozřejmě čtou, což by měli), třebas i někomu něco doporučit. Tak snad vám to k něčemu bude. (Klidně napište do diskuse, že to vidíte úplně jinak nebo mi vynadejte za mizerný vkus, budu jen rád.)

P.S. Vybíral jsem z inscenací, které jsem viděl od začátku září 2010 do konce června 2011, zcela bez ohledu na to, kdy byla jejich premiéra. Inscenace obou "svých" divadel (BURANTEATRu a Městského divadla Brno) pro evidentní podjatost samozřejmě vypouštím.

Nejlepší inscenace:    Muž bez minulosti (Dejvické divadlo)
                                   Její pastorkyňa  (NDM Ostrava)
                                   Večer tříkrálový (Royal National Theatre Londýn)
                                   Chicago (Cambridge Theatre Londýn)
                                   Hospodin aneb Kdopak by se boha bar (Divadlo DNO a Šavgoč)

Nejlepší inscenace, na které bych poslal
kamarády s dětmi:      
                    Červená Karkulka v divadelní laboratoři (DRAK Hradec Králové)
                                   Jak si hrají tatínkové (tamtéž)
                                   Neposlušná kůzlátka (Buchty a loutky Praha)
                                  
Nejlepší inscenace sezony v Brně: Po zkoušce (Divadlo u stolu)

Nejlepší mužský herecký výkon:
                                   Luděk Randár (Astrov ve Strýčku Váňovi, MD Zlín)
                                   Martin Siničák (Vogler v Po zkoušce, Divadlo u stolu Brno)
                                   Jiří Štěpnička (Raymond v Blackbirdu, ND Praha)
                                   +
                                   Rory Kinnear (Hamlet v Hamletovi, RNT London)

Nejlepší ženský herecký výkon:
                                   Helena Dvořáková (Ysé v Poledním údělu, Divadlo v Dlouhé)
                                   Kateřina Králová (Jelena ve Strýčku Váňovi, MD Zlín)
                                   Gabriela Mikulková (Jenůfa v Její pastorkyni, NDM Ostrava)
                                   +
celé obsazení inscenace Mikve (ND Praha)

Scéna roku:               Martin Černý (Polední úděl, Divadlo v Dlouhé)
Svatopluk Sládeček (Korespondence V+W, ND Brno – Reduta)
                                   Jan Štěpánek (Její pastorkyňa, NDM Ostrava)

Hudba roku:              Marek Doubrava (Muž bez minulosti, Dejvické divadlo)
Nikos Engonidis (Její pastorkyňa, NDM Ostrava)
                                   Zuzana Lapčíková (Balady, ND Brno – Reduta)

Režiséři roku:          Martin Františák (zlínský Strýček Váňa a ostravská Pastorkyňa)

Macho roku:             Tomáš Maštalír (Petruccio v Zkrocení zlé ženy, SND Bratislava)

Zážitek roku:             24. 518. repríza Pasti na myši (St. Martin's Theatre Londýn). Fakt to hrajou, nevymysleli si to autoři průvodců. Nejangličtější věc (nejen divadlo), kterou jsem v životě viděl.

Zklamání roku (vzhledem k vysokým očekáváním)
                                   Magická flétna (Bouffes du Nord Paříž)
                                   Lvíče (Divadlo Komedie Praha)
                                   +
s rozpaky kvůli některým silným momentům a skvostné scéně, ale fakt jsem čekal víc
Korespondence V+W (ND Brno – Reduta)

                               
                                  

1 komentářů:

Mia řekl(a)...

Její Pastorkyňa hřeje u srdíčka...dle mého názoru velmi povedená inscenace, ale já asi nejsem nezaujatý pozorovatel, takže to potěší :) A s Korespondencí V+W bohužel také musím souhlasit, první zklamání mezi Mikuláškovými skvosty

Okomentovat

About Me

Moje fotka
Jan Šotkovský
Jan Šotkovský (30) - narozen v Havířově, absolvent dramaturgie na JAMU, pedagog muzikálového herectví a autor čerstvě dopsané disertace tamtéž. Dramaturg BURANTEATRu a Městského divadla Brno, manžel, příležitostný kuchař, disko- a vinylofil, estét. Má rád divadlo. Vážně.
Zobrazit celý můj profil

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.