27. 12. 2011
Konec roku, sliby chyby, čtenářské radosti a sháňka po divadelním Filovi
Vyčetl mi Zetel, že jsem strašně dlouho na blog nic nenapsal a ať ho teda radši zruším, takhle je jen pro ostudu. V prvním nakrknutí jsem to chtěl udělat, ale nakonec jsem si rozhodl dát ještě jednu šanci. Ano, dokážu k sobě často být chápavý a tolerantní...
Příští rok se zkusím ublognout častěji. (Neberte to prosím jako novoroční předsevzetí, ty nesnáším!)
Jeden postřeh. Četl jsem přes vánoce poměrně intenzivně různé zajímavé články na českém internetu a nabyl jsem dojmu, že během volání po nějakém českém Umbertu Ecovi, po vzdělaném intelektuálovi, kterého by bavila reflexe „věcí obecných“ a uměl by ji provozovat věcně, uvážlivě a vtipně, se tady objevilo poměrně dost zajímavých autorů, schopných myslet o svém tématu v širším, „přesahovém“ kontextu, kteří zajímají i (částečného) laika.
Namátkou nabízím několik čtenářských doporučení – hudební blog Pavla Klusáka, architektonicko-společenské glosy Adama Gebriana, politická filozofie Petra Fischera, který mě skoro vždy umí překvapit nahlédnutím problému z nečekané strany, sarkastické glosy literárního vědce Petra A. Bílka, přesné myšlení básníka, kritika a saxofonisty Jana Štolby, filmové recenze Kamila Fily (a stručné a hutné postřehy Víta Schmarce na ČSFD)...a koneckonců i počínajícího klasik Kuciela, který umí psát o jídle jako podstatném společenském fenoménu. (Co bych psal pořád já, když jiní píšou tolik zajímavého, říkal jsem si:-))
Po nějaké chvíli uvažování mi došlo, že v české divadelní obci nikoho podobného neznám. (Ne že by tu nebyl ne zas tak malý počet divadelních kritiků, které vesměs rád čtu, ale já mluvím o jiné věci.) Snad Vladimíra Justa, u kterého se ale společensko kritický publicista s divadelním kritikem nikdy moc neprotínali a jehož obdivuhodný (bez ironie!) stylistický repertoár je už časem a nadprodukcí poněkud opotřebovaný. Z mladších má podobný tah „od divadla do veřejného prostoru“ - zdá se mi - jen Vojtěch Varyš, autor evidentní živelné psavosti a zručnosti, na kterém mi ovšem vadí zase jiné věci - značně odvozené myšlení a anarchistický sklon k zjednodušeným řešením, provokaci a sebeupozorňování za každou cenu.
Ne, neupozorňuji probůh na parketu, kterou bych rád obsadil. Jen se mi zdá, že věc z podstaty tak veřejná a veřejně přítomná, jakou je divadlo (a potažmo psaní o něm), zvládla úspěšně vyklidit mnoho společenských pozic a nechystá se je obsadit. Nevím úplně proč a nevím úplně, co s tím.
P. S. Hezký rok 2012. Pojďme si nechat zdát o procentu na kulturu, prosím.
P. S. Hezký rok 2012. Pojďme si nechat zdát o procentu na kulturu, prosím.
P. P. S. Můj článek roku – věcné upozornění na možná vůbec nejvážnější problém české společnosti v komentáři Marka Švehly Jdi příkladem, špíno (Respekt 29/2011). Článek není online, nabízím tedy aspoň klíčovou část.
S tím je však v Česku dlouhodobý problém. Jak můžeme mít na politiky vysoké nároky, když si o nich obecně myslíme, že jsou líní, opovrženíhodní lidé, s nimiž nechceme mít nic společného, a politika že je svinstvo? A proč se nás pak dotýká, že nejdou příkladem, když na ně obecně tolik nadáváme? V tom je rozpor, který brání nápravě české politiky a pomáhá plodit cyniky, jako je Josef Dobeš.“
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
About Me
- Jan Šotkovský
- Jan Šotkovský (30) - narozen v Havířově, absolvent dramaturgie na JAMU, pedagog muzikálového herectví a autor čerstvě dopsané disertace tamtéž. Dramaturg BURANTEATRu a Městského divadla Brno, manžel, příležitostný kuchař, disko- a vinylofil, estét. Má rád divadlo. Vážně.
2 komentářů:
Já nechci vypadat jako kverulant a tupý statistik, ale mám takový dojem, že umlkly všechny tři blogy buranů na dlouhé tři měsíce, takže já ti naopak tleskám za již druhý prosincový příspěvek! A k Tvé pohledávce po autorech: já si naopak myslím, že na to máš a že by ses do toho prázdného prostoru měl vrhnout po hlavě. A tak si dovoluji připojit neskromné přání do roku 2012: Staň se novým Šaldou či Susem - hodnoť věci stručně a s vkusem!
Děkuji za potlesk, za přání i za důvěru. Ale myslím si, že psát konkrétně o současném divadle a zároveň ho dělat jsou věci, které nejdou dohromady. Ještě jednou použiju oblíbenou metaforu vypůjčenou od Radovana Lipuse - buď jsi na posedu nebo mezi zvěří...
Okomentovat